Elektromobilem 6600 km k moři do Španělska a zpět za 1300 Kč
05.08.2014 12:12
Koncem dubna jsem se vydal elektromobilem Peugeot Ion na cestu po stopách středověkých i současných poutníků do španělského Santiaga de Compostela a potom i na nejzápadnější výběžek Evropy – na mys Fisterra.
Do auta jsem si přibalil věci na spaní, malý fotoaparát, navigaci, starý telefon, tablet, 30 let starou automapu, dva nabíjecí kabely, a protože nemám bankovní karty, tak i 300 euro v hotovosti.
K jídlu krabici instantních polévek, 5 balení müsli, 24 litrů mléka ,pytlík perníků a jiných sladkostí. Pro hygienu a pití kanystr s 25 litry vody.
Čas určený k cestě mě neomezoval, omezoval mě jen dojezd na jedno nabití auta, který je okolo 130 kilometrů. Nabíjení do „plné nádrže“ z obyčejné zásuvky trvá asi 6 hod. a z rychlé tzv. chademo , asi 30 minut.
Cesta západní Evropou probíhala bez problémů. Lidé ve všech zemích byli ochotni komunikovat a maximálně pomáhat, i když nejsem jazykově vybaven. Velmi lehce ovládám němčinu, kterou zase neznají Španělé ani Francouzi. Někdy to vypadalo, že mou němčinu neznají ani Němci.
Startoval jsem z Ostravy do Hulína. První dlouhé nabíjení bylo v Pilaně u pana Čudrnáka. Další nabíjení bylo chademo v Brně u pana Tinky. Přespat jsem musel v Dačicích, kde jsem přes noc zase nabíjel. Pak jsem dobil v rodinném domku pana Němce v obci Nedabyle blízko Českých Budějovic.
Na Šumavě jsem funěl do kopců až přes přechod „Strážný“ do německého Freyungu. U Sparkasse bylo volné chademo, 37 minut nabíjím a dojedu až do Simbachu na náměstí k dobíjení. Dnešní výkon 300 km. Spím v autě. Následuje Wasserburg (Nissan-chademo), Miesbach, Bad Tölz ( dobíjení u obchodu Edeko), den končím v Oderding (spaní a nabíjení u místních hasičů).
Bavorský Kemtpen má sice 4 dobíjecí místa, ale protože je státní svátek, vrátnice s dobíjecími kartami je zavřená a stojany jsou tady na kartu. Nabíjím tedy u příjemné vedoucí ze skladu čerpačky Aral a pokračuju do Rakouska,
Bregenz – chademo. Dobíjení sice chtělo kartu ,ale dva důchodci s elektromobilem mi ochotně stojan otevřeli a nechali mě dobít.
Stočím to do švýcarského Arbonu, kde je u domova důchodců volné nabíjení.
Sulgen – spaní a nabíjení u nějakého statku.Jako švýcaři nemají farmu pro krávy ,ale pro husy. Ráno vyrážím do města Wintherthur , kde je frei chademo u nádraží. Po cestě do Höhlinu, kde nabíjím u rodinného domu, mě staví švýcarská celní policie a nechápe, proč si vezu k nim do země 22 litrů mléka, když je dovoleno jen 5 litrů. Alkohol, drogy ani zbraně je nezajímaly. Když viděli, že jen projíždím, zasmáli se, popřáli dobrou cestu a odjeli.
Následuje Solothum – chademo, Estavayer-le-lac taky chademo u hotelu Park in.
Je noc, musím bez nabití přespat v St. Croix před francouzskou hranicí. Dnes jsem ujel 333 kilometrů.
Celé dopoledne nabíjím ve stolárně, všichni museli odjet a nechali mě tam samotného v dobře vybavené dílně. Tohle bych asi u nás nezažil.
Dopoledne opouštím Švýcarsko a držím směr Burgen Bresse. Dojedu jen do Servas,
Je tmavý večer a proto zvoním na dveře rodiny Fulchiron. Osamocený statek nabízí nejen nabití, ale i večeři , koupel a spaní v peřinách. To se nedalo odmítnout.
Ráno mi řekli, že když přejedu Lyon, tak se mám zastavit a dobít u jejich rodičů a synů , kousek před St. Etienne, že už to tam domluvili a budou mě čekat.
Probíjím se městem Lyon a ztrácím se na osmiproudé dálnici.S pár kilometry dojezdu přijíždím do La Madeleine ,kde už na mě čeká starý pán Fulchiron s vnuky.
Celé odpoledne nabíjím u starých rodičů. Vnuk Piere mi domluvil další spaní a dobíjení u mnichů v klášteře , nad městem Le Puy. Auto jsem nabíjel ve skladě plném mešního vína a hlídala mě asi 20 metrová socha Panny Marie vztyčená na skále nad klášterem ,viditelná ze širokého okolí.
Ráno pokračuju směr Mende a Rodez. V Rodez se ptám u grilující party před domečkem na dobíjení. Dostávám nejen prodlužovačku, ale i večeři s možností koupele. Měli malé děti a psy, tak spím v autě. Psi štěkali a vyspat jsme se museli všichni.Přesto ,že znám francouzsky jen děkuji a dobré ráno ,diskutovali jsme asi 3 hodiny o životě , o politice a snad o všem možném.S tlumočením občas pomohl počítač. Ráno pokračuji přes Albi do Toulouse. Kopce vzali hodně elektřiny, tak dobíjím v Montauban v rodinném domě u nádraží a lehce podřimuju.
V Toulouse nabíjím u Nissan – chademo. Další průběžné dobíjení a večer využívám camp Lurdy. Dnešní výkon 328 km. Moje představa ,že Lurdy jsou malá vesnice se sochou Panny Marie ve skále byla hodně mylná.Je to veliké město s historickým hradem na vyvýšenině v centru města.Několik muzeí a turistický vláček,který vás proveze po všech památkách.
V dáli vidím Pyreneje - jsou vysoké a zasněžené. V Saint-Jean-Pied-de-Port dobíjím na stavbě u zedníků. Chodí se dívat na mojí mapu, odkud a kam jedu. Evidentně jim to zvedá náladu a smějí se, že na elektriku jsem ujel takový kus cesty.Auto se pomalu nabíjí a já mám čas k prohlídce města , odkud každoročně vyrážejí desetitisíce poutníků na Svatojakubskou cestu . Do Španělska to je přes průsmyk asi 30km. Vybral jsem takzvanou Napoleonovu cestu, kudy se kdysi vydali i Francouzští vojáci.
Odpoledne už mluvím – nebo spíš mávám rukama španělsky. Vysvětluji ve Španělsku u garáže nějakého mechanika, že potřebuji „normal elektrik“. Chvíli mě poslouchal a potom odpověděl ,, bravo „ , ukázal na zásuvku a šel pracovat.
Navečer přijíždím do Zuasi na veliké parkoviště, ale chademo stojan chce „Tarchetu“. Já žádnou kartu nemám, tak nabíjím a spím ve vedlejší továrně na párty stany.Majitel mi nabízí občerstvení ,koupelnu a nabíjení až do rána. Spím 10 kilometrů od známé Pampalony, kde se v ulicích prohánějí býci.
Ráno pokračuju do Estella, Viana, Logroňo – nabíjím zase zdarma u moderního kostela. Večer spaní a nabíjení v campu Burgos.
Ráno cestuju přes Carrión a Sahagún do města León, kde nabíjím. Ve Španělsku je síť obchodních domů „El Corte Ingles“, kde se dá zdarma dobíjet v garážích. Po prohlídce města León, odjíždím do campu u Ponferrada.
Ráno přes Monforte až do Santiaga de Compostela. Cestou jsem míjel spousty pravých poutníků, kteří pěšky podnikli tuto cestu z různých zemí světa. Večer se ubytovávám v campu nad Santiagem. Levné ubytování pro poutníky nevyužívám, svědomí mi radí, že si to nezasloužím.
Je neděle , procházím ve městě kolem spousty nádherných historických budov .
Celé dopoledne obdivuju atmosféru u katedrály v Santiagu de Compostela. Stovky poutníků a turistů obdivují tuto kolosální stavbu, někteří se oddávají společnému tanci, jiní se tiše modlí při chrámové mši.
Odpoledne odjíždím na nejzápadnější výběžek Evropy, k majáku Fisterra.
Tímto moje cesta „tam“ končí. Trvala 14 dnů, urazil jsem elektromobilem 3338 km a za elektřinu jsem utratil asi 500,-Kč.
Nečekám na západ slunce, který je prý na Fisteře nádherný, opouštím písečné pláže, moře o teplotě 15 stupňů a vydávám se na sever do přístavního města A Coroňa. Kolem osmé večer nabíjím v květinářství za městem A Silva. Kamarád od vedoucího obchodu mi našel chademo bobíjení na letišti v A Coroně. Abych se neztratil a vyšla mi elektrika, tak se nabídl se svou přítelkyní, že mě tam těch 70 km zavede. V 23.40 hod. jsme dorazili na letiště, ale dobíjecí stojan byl zrušený. Stačili mě zavést do centra k pomalému nabíjení, ale tam nám zase chyběla „tarcheta“ (karta).
Zklamaní se rozloučili a řekli, že mi ke stojanu přivolaní na ráno pomoc s kartou. Zbývá mi na jízdu 7 km a jdu spát – v autě a v centru města.
Ráno v deset jdu pěšky do blízkého hotelu a domlouvám nabíjení v hotelových garážích, protože nikdo s kartou nedorazil, nebo jsem ho zaspal. Auto se nabíjí a já stopuji místní policii. Objíždíme jejich autem dobíjecí stojany, bohužel všechny chtějí kartu.
Odpoledne jedu do Vilalba. Po cestě nabíjím 3 hodiny u klempířů, co dělají na domku u cesty okapy. Večer spím za 6 euro na ubytovně a nabíjím na max.
Ráno směr Ribadeo a kolem severního pobřeží až do Gijón. Tam jsou večer garáže s nabíjením pod obchodním centrem zavřeny. V 10.00 hod. se otvírá obchodní centrum a já nabíjím. Další velké město je Santander a znovu obchodní centrum. Přijíždím večer a opět musím čekat do rána. Za dopoledne dobíjím a odpoledne jsem u Bilbao u Peugeotu.
Šéfovi vysvětluji svou španělštinou jaký mám problém a on s úsměvem odpoví ,
že není žádný problem , daruje mi autoatlas Španělska a půjčí mi řidiče s „tarchetou“ na rychlé dobíjení chademo, které je v sousedním městě Barakaldo. Tam řidič počkal asi 40 minut , než si nabiju do plna a pak jsme odjeli každý svou cestou. Zase něco ,co by se u nás asi nestalo.
Jedu přes Durango a Eibar až k moři do campu Duba. Usínám při šplouchání moře na písečné pláže.
Ráno v 9 hodin odjezd a v 10.30 jsem v Irun a vjíždím do Francie.Ani jsem nepostřehl ,kde jsou hranice. Průběžně nabíjím u RD, karosárně a míjím města Bayonne, Dax, Tartas i Mont-de-Marsan a zajíždím do campu v Saint-Justin ,kde nocuju.
Ráno pokračuju na Agen, Cohors a u Figeac v campu zase nocuju.
Dobíjení bylo klasické - Peugeot servis, kravín i RD. Ráno mám cíl přes Aurillac do campu v Brioude. Dobíjení u nějakého kutila v rodinném domku , v campu u skladu
a odpoledne u polsko-francouzské rodiny , která před barákem grilovala.
Tam byla konverzace mnohem snadnější. Polština je pro slovana jednoduší než franština.
V osm večer dojíždím do campu v Briude. Zbylo na 12 km dojezdu. Ráno s „plnou nádrží“ vjíždím do Saint Etienne a v autohausu Nissan mají volné chademo. Nabíjím 116 km z 21 minut ! Jako celou cestu – rychlenabíjení u Nissanu opět bez problémů. Jedu opět do vesničky La Madeleine k Pierovi a jeho prarodičům, kde jsem tankoval po cestě na jih. Po několikachodovém obědě jedu do 100 km vzdáleného Servas, kde mám zase domluveno spaní a dobíjení u rodičů Piera.
Večeře a diskuze se protáhla, ale i přesto jsem si přivstal a po snídani v 7 hodin vyrážím do Besancon k chademo u Nissanu. Tady začal první smolný den.
Díky horku se mi „uvařila navigace Tomtom“, majitel Nissanu mě nenechal u něho nabít, i když jsem tam 2 hodiny čekal, než jim skončí polední pauza. Sám šéf mě odvezl do vedlejšího Peugeotu a řekl, abych si nabil tam, když mám auto značky Peugeot . Vedoucí Peugeotu taky asi nechápal proč mě Nissan vyhodil, ale nabídl pomalé nabíjení u nich. To jsem musel příjmout . Technik převzal v 13.30 auto a odvezl ho do dílny k nabíjení. Protože zavírali,tak před 18 hodinou mi ho vyvezli na parkoviště, nic za pomoc nechtěli a popřáli mi příjemnou cestu.
80 kilometrů bude do dalšího campu stačit. Vyrazil jsem k německým hranicím a měl z toho dne divný pocit. Po 30 kilometrech jsem zastavil a při kontrole kufru jsem zjistil, že mi technik nabíjecí kabel nevrátil do kufru. Rychle jsem to otočil a bez navigace bloudil v Besanconu a hledal ten servis. Nakonec mě tam dovezli tři mladíci jako předvoj. Jinak bych to asi nenašel. Servis byl už ale v 19 hodin zavřený. Nakonec jsem viděl vycházet nějakého opožděného technika a ten ochotně obtelefonoval vedení, které nám dovolilo jít do dílny kabel hledat. Kabel jsme našli, ale elektriky mi zbylo jen do campu za město. V 21 hodin jsem ulehl vyčerpaný do auta a usnul!
Ráno jsem přes Belfort a Mulhouse dojel do blízkého Izllachu, kde bylo chademo v Nissanu. Za 19 minut nabito na 112 km. Po obědě přejíždím hranice do německého Müllhiem, a tam mi na informacích volají paní Carmen Kraemer -šéfovou Statwerke (asi místní elektrárny), která mě odvedla k radnici a otevřela svou kartou dobíjení. Byla udivená, že jsem se elektromobilem vydal na takovou dlouhou cestu a nafotila si mě do místních novin. Jejich pěkné a čisté městečko prý usiluje o rozšíření elektromobility. Zasmála se, když viděla, že kontroluji dveře auta, jestli jsou zamčené. U nich v městečku se prý nekrade. Paní byla milá, ochotná a k dalšímu nabití mi doporučila camping Titisee asi 100 km daleko. Tam jsem večer dorazil. Je to krásné středisko s jezerem kousek od Bazileje.
Ráno pokračuju přes Tuttlingen až do města Ulm. Rozhlížím se v tomto krásném městě a hledám ,,krysaře“ jak je uváděno v té historické baladě.Mezitím v autohausu Peugeot nabíjím 3 hodiny. To mi stačí, abych dojel po osmé večer do campu Augsburg. Nebyl jsem asi unavený tak vstávám v 5 hodin a za rozbřesku vyrážím k Mnichovu do Dachau. V Dachau jsem byl v 6.30, a proto nečekám na prohlídku města a jedu do Freisingu. Tam v obchodním centru v garážích opět zdarma od 9 do 13 dobíjím. Nabití stačí až do Deggendorfu, kde zase zdarma 3 hodiny nabíjím u aquaparku. Nabití bude stačit až do Frayung, kde je už vyzkoušené chademo u Sparkasse. Tam jsem už nabíjel pře cestě na jih. Frayung nezklamal a tak po 33 minutách může pokračovat v cestě a v 21 hodin přejíždím hraniční přechod Strážný. Hodinu na to se už ubytovávám v penzionu selského typu v Horní Plané.
Po osmé odjíždím z Lipenska a přes Český Krumlov v 11 hodin dorážím do Dačic. Předtím jsem musel pár kilometrů dobít v malém obchůdku v obci Kunžák. S panem vedoucím, který taky rád cestuje, jsem se zapovídal, takže kilometrů bylo až dost.
V Dačicích jsem si prošel město a po 4 hodinách mířím na Brněnsko. Po 19 hodině přijíždím do Troubska na chademo k panu Tinkovi. Mám štěstí, zrovna jsou v Troubskách připraveny dobíjecí místa pro mezinárodní e Tour Europe 2014, která tudy projíždí. Super atmosféra a spousty nadšenců z Evropy, kteří taky fandí elektromobilitě. V 23 hodin se vydávám do Pilana Hulín, kde po půlnoci dobíjím na firmě u pana Čudrnáka. Ráno před pátou vyrážím vyspaný a plný krásných zážitků z cesty k domovu!
Rekapitulace:
Chademo bylo hlavně u auto prodejců Nissan.
www.lemnet.org bylo aktuální asi z 50%.
Nabíjecí kabel s úpravou ampérů je potřeba v některých kempech.
V Evropě je asi 5 druhů zásuvek na 220 V , proto je důležité mít redukci sebou. Dobré je mít sebou visa kartu, potřebné aktuální mapy, a možná i dvě GPS navigace. A taky chytrý telefon s překládačem a internetem.
Ve Španělsku je síť obchodních domů El Corte Ingles, kde můžete v garážích o 9.00-22.00 hod. zdarma nabíjet.
Ve větších městech v Západní Evropě jsou stojany k nabíjení, ale většinou na nějakou kartu. Zdarma jsou u Mc Donald. Některé nákupní střediska Vám půjčí klíč k nabíjení za vratnou zálohu.
Lidí jsou extrémně ochotní pomoct, i když neovládáte jejich jazyk. Ceny v obchodech jsou zhruba stejné jako u nás, jen my máme asi třetinový příjem.
Cesta trvala měsíc, byla dlouhá 6671 km, za nabíjení jsem utratil 90,-Kč a 45,-Eur, což je v dnešní době asi 1300,-Kč. Celkově jsem za jídlo, kempy, mapu Německa
a ostatní drobnosti utratil za celý měsíc asi 6000,-Kč.