eTourEurope 2015

01.06.2015 13:31

Letos v termímu 8.5.2015 až 17.5.2015 jsem měl možnost zůčastnit se elektromobilem devítidenní cesty  po Evropě v délce přes 4 000 kilometrů. Záměrem eTour byla účast 1 000 elektrovehiklů, každý zdokumentován a vyfocen s unikátním číslem. Já dostal přidělené číslo 5 a spolujezdec Sven na mě čekal v Mnichově. Start i cíl byl totiž v Mnichově na Odeonplatz 1. Protože byly připraveny denní etapy v délce okolo 400 kilometrů, rozhodl jsem se nejet svým IONem, který má dojezd na jedno nabití asi 130 kilometrů, ale vypůjčil jsem si na cestu přímo v Nissanu z Bratislavy  elektromobil Leaf, který má dojezd asi 170 kilometrů.Taky je to auto větší a pohodlnější - můžu doporučit !!! Tímto děkuji paní Smékalové z pražského Nissanu, která mi s zápůjčkou jejich Leafa velmi ochotně pomohla.

Vyjel jsem už 6. května v osm hodin ráno. První rychlé a bezplatné Chademo dobíjení bylo ve Valašském Meziříčí u firmy ROBE. Nemusel jsem ještě nabíjet, ale půlhodinová pauza se mi hodila k diskuzi o novinkách s elektromobilkolegou panem Kubišem. Do Vyškova na další rychledobíječku u firmy Rami.cz, jsem zajel ze zvědavosti, protože jsem tady ještě nenabíjel. Bohužel pan Minář byl mimo firmu, takže jsem zase jen bezplatně nabil a odjel do Brna k 9 bráně výstaviště. Tady jsem se potkal u chademodobíjení s majitelem panem Tinkou z firny NetDataComm  a nabíjení se protáhlo na 1 hodinu. Nabití na 150 kilometrů mi stačí na dojezd do Budiškovic, kde pravidelně nabíjím při svých cestách na západ . Nabíjení pomalé - 16A a čas dobíjení 5 hodin. Majitel ing.Daňhel je taky fanda a kutil elektrovehiklů, takže čas ubíhal rychle. Mezitím jsem něco poobědval  a byl čas pokračovat do Českých Budějovic .V obchodním centru Mercury je další bezplatná dobíječka, bohužel taky pomalá. Přijíždím tam večer v 22 hodin, s prázdnou ,, nádrží '' , dávám nabíjet a chystám autospaní ve vyhřátých podzemních garážích. Dnes jsem najel 391 kilometrů.

7.5. čtvrtek -  budím se v 5.30, nabito je na 120 kilometrů, tak nechávám nabíjení ještě pokračovat a něco posnídám, na toaletách provedu nezbytnou hygienu a před sedmou ráno odjíždím do Německa.To už nabití ukazuje 150 kilometrů. Přejedu kopcovitou Šumavu a v 8.40 jsem u rychledobíjení v Německém Freyungu. Zbylo mi na dojezd 10 kilometrů. Stanice je obsazená, tak chvíli čekám a v 10 hodin mám nabito na 140 kilometrů. Asi hodinu mi trvá cesta do Pasova k Nissanu, je to jen 50 km. Tam při nabíjení zjištujeme, že nemám přední značku, tak z kartonu vytvářím novou. Další nabíjení je v Simbachu na náměstí u kostela. Nabíjel jsem tady už několikrát a protože je to nabíjení pomalé, dokonce jsem tady i spal. Stojan se otvírá jakoukoliv kreditní kartou, ikdyž to nic nestojí. Mají to asi pro potřeby statistik. Stačí mi tady dobíjet jen do 14:00, tak abych dojel k rychledobíjení do Wasserburgu. Přijíždím tam v 16:00 a stav dojezdu na tachometru je 0 !!! Stačí jen hodina nabíjení  a mám tam zase 137 km. V 19 hodin jsem před Mnichovem a protože registrace je až zítra ráno, zůstávám před Mnichovem v obci Ebersberg na parkovišti a chystám si spaní v  autě. Nabíjet nemusím, mám to na start jen 20 kilometrů, zapisuji si průběh dnešního dne a jdu spát. Dnes jsem najel 350 kilometrů.

8.5. pátek  -  vstávám až v 8:30 a v 9:20 přijíždím v Mnichově do hotelu Park inn . Ubytování na cestách po dobu eTour 2015 mi zajistila Asociace pro elektromobilitu ČR a sponzoři. Po ubytování odjíždím na Odeonplatz k registraci prvních elektrovozidel. Záměrem tohoto letošního  eTour je zaregistrovat a nafotit  1 000 ,,elektrovehiclů" . Protože jsem měl ztracenou přední značku, tak aby jsme po Evropě nedráždili policii, domluvil jsem se s vedoucím tohoto projektu Wernerem Hillebrandem-Hansenem, že si raději půjčím jeho elektromobil Renault ZOE . Na západ od našich hranic není s ničím problém a všechno má své řešení. Lidé jsou milí a ochotní pomoci.To není v naší rozvojové zemi běžné. Závist, zloba a udavačství je zřejmě pozůstatkem komunistické diktatury a hned tak se nevymítí .  Na ,,nové"  auto jsme nalepili pořadové číslo 5  s mým jménem, pověsila se na okno česká vlajka a v hotelových garážích jsem si domluvil bezplatně 10 dnů parkovat mé auto bez značky. Večer se jdu konečně vyspat do peřin, abych se mohl ráno vydat na 4 000 kilometrů dlouhou cestu.

9.5. sobota - startujeme ráno v osm hodin a přes německý Erkheim u Memmingenu míříme do původně  keltského historického města Konstanz  na březích Bodamského jezera. My Češi toto město známe jako Kostnice a v roce 1415 nám tady upálili Jana Husa. Po nezbytném dobití baterií pokračujeme do Švýcarska. Opouštíme nádherný pohled na jezero a extremně čistý vzduch. Tady se asi PET láhvema netopí. Pokračujeme okolo města Winterthur k připravenému nabíjení a občerstvení do městečka Spreitenbach. Další a dnes poslední zastávka s ubytováním je v Basileji. Toto město založili Římané už v roce 44 před naším letopočtem, určitě bude na co koukat. V sedm večer probíhá na náměstí u Katedrály z 11.století setkání nadšenců elektromobility. Přednášku má místní starosta, vedoucí projektu eTour Evropa 2015 a i já jsem svým krátkým projevem o ekologii přispěl ,, do mlýna". Potlesk zůčasněných mě potěšil. Ubytování opět zajištovala společnost Radisson Blu ve svém hotelu Basel. Dnešní etapa měla 403 kilometrů.

10.5.neděle - ráno přejíždíme ze Švýcar na francouzskou stranu a míříme na sever. Dobíjíme v Offenheimu , Saarbruckenu a odpoledne už projíždíme Lucembursko. Lucembursko je malý státeček s asi půl milionem obyvatel a jedna ze zajímavostí je, že v současnosti tady mají nastavený minimální plat necelých 54 tisíc korun. Asi proto jsou tady kavárničky všude plné, lidé jsou v klidu a u kávy a zákusku tiše debatují. Možná nadávají, jak se mají špatně. Nevím, francouzsky neumím. Smutné je, že tato zemička patřila od 14. století k našemu Českému království a v 19 .století se osamostatnila. Evidentně se vydali jiným směrem než my.  Dnešní etapu 353 kilometrů ukončujeme v 20 :00 a  čeká nás hotel Park inn Radisson Luxemburg City.

11.5. pondělí  - dnešní etapa měří 400 kilometrů a končí večer v Paříži. Hotel se jmenuje Radisson Blu Charles de Gaule. Dopoledne tedy opouštíme Lucembursko a první zastávka je ve francouzském Verdunu. Ikdyž toto město existovalu už ve středověku , stalo se známým hlavně zákopovou válkou z roku 1916. Padlo tady skoro milion lidí a prakticky se tady o nic nebojovalo.Jen se odstřelovaly protilehlé linie. Samotné městečko je chráněno starou středověkou věží s bránou u mostu přes řeku a nad městečkem je postavený veliký památník obětem světové války. Kolem řeky jsou promenády s posezením u kaváren. Po řece jezdí výletní lodě. Verdun se mi zatím ze všech projížděných měst líbí nejvíce. Sedím na břehu u řeky, sluním se a přemýšlím, co tady před 99 lety museli lidé prožívat za hrůzy. Čas kvapí  tak míjím historickou Remeš a zajíždím k dalšímu dobíjení kousek od Paříže do města Meaux. Krátká zastávka s občerstvením a pokračuji k  Eifelovce. Tam bych měl být kolem 19:00. U věže jsme se v domluveném ternínu sjeli, nadělali fotky a asi po 2 volných hodinách jsme se jeli ubytovat do Radisson Blu Paris a společně vyhodnotit dnešní den.

12.5. úterý - dnes vstáváme brzy a vyjíždíme už v šest hodin, protože tato etapa bude nejdelší - 528 kilometrů. Z Paříže míříme až do města Roye , kde místní radnice připravila pro všechny dobíjení a občerstvení. Tady mi utkvělo v mysli, že ke kávě jsme si mohli vzít samostatně balené kostky cukru a každá měla jinou barvu. Mě zaujala modrá. To jsem ještě neviděl. Pokračovali jsme do dalšího francouzského města Valenciennes , ale já se těšil na další zastavení, které bylo až v belgickém Bruselu. Dominantou je tam ATOMIUM. Mnohametrový model atomu, s restauracemi v různých výškách. Tady jsme sice poobědvali, ale nedobíjeli. Proto jsme na další dobíjecí místo dojeli na ,,želvu ". To znamená bez elektriky, jen na minimální režim ,bez světel, blinkrů, radia atd. Je to posledních asi 8 kilometrů před úplným  zastavením vozidla. Myslel jsem, že můj nervově labilní spolujezdec Sven to psychicky nevydrží. Marně jsem ho konejšil a vysvětloval mu, že máme energie asi na 500 metrů a katedrálu v Mechelenu už vidíme. Střihli jsme to přes pěší zonu a byli jsme u nabíječky. Spolujezdec vystoupil a bez řečí a mobilu odešel. Vrátil se až za 2 hodiny a pokračovali jsme do holandského Rotterdamu. Tady nebyl problem jen s dorozumíváním - musím říct, že v Holandsku neumějí Česky -, ale i s dobíjením ,které tady bylo individuální. Stojanů sice dost, ale na dobíjení systémem Mennekes. Tuto redukci kabelů jsem sebou neměl , takže jsem musel dobíjet z pomalé zásuvky asi 4 hodiny, abych dojel večer k hotelu. Před koncem nabíjení mě navštívila místní policie a já neměl parkovací lístek, což prý v Rotterdamu musí mít každé parkující auto. Dožadovali se pokuty 50 euro. Vychrlil jsem na ně svou němčinou se slovanským dialektem , kolik je pro mě 50 euro a několik důvodů, proč jim to nemůžu zaplatit. Chvíli jim trvalo, než si sami sobě přeložili, co jsem jim vlastně sdělil a oznámili mi, že když si vedle v automatu koupím za 1 euro parkovací lístek a hned odjedu, popřejí mi příjemnou další cestu. Měl jsem už vlastně nabito dostatek elektřiny a jen jsem čekal na spolujezdce Svena, který si před 4 hodinami jen ,,odskočil na pivo", a právě se vracel. Během chvilky jsem měl parkovací lístek, sbaleny kabely a pokračovali jsme v cestě. K hotelu Park in ve městě Shiphol Rijk jsme přijeli až v deset hodin večer a dnešní etepa měřila skoro 530 kilometrů.

13.5.středa - dobré ráno v 8 hodin, snídaně a klidná jízda se zastavením v Amsterodamu a a dále přes hranice do německého Hasbergenu. Nabíjení bylo zase individuální, ale v Německu to už není problém. Odpoledne jsme přijeli do starého hanzovního města Brémy. Hotel Radisson Blu byl v centru starého města, takže jsem neodolal a do pozdního večera  se toulal s kolegou Vegrem po památkách a cpal se bratwurstem. Dnešní etapa - 380 kilometrů.

14.5.čtvrtek - u snídaně koukám do plánu a vidím , že večer budu spát v Berlíně. Opouštím Brémy a zastavuji na dobíjení až v malém  městě Kiekeberg , kousek před Hamburgem. Tam jsme pořádali malou předváděcí akci , poobědvali jsme a jeli směrem na východ , k zámku Ludwigslust. Tam jsem si musel udělat asi hodinovou přestávku a zámek i okolí si prohlédnout. Do Berlína to už není daleko. V Berlíně na nás už čekala spolujezdcova manželka a společně jsme udělali okružní jízdu Berlínem. Viděl jsem památeční zbytky berlínské zdi , technickou univerzitu , Hitlerův  Reichstág i Brandeburskou bránu , která byla komunisty zazděna, aby západní Němci přes ní neutíkali za socialistickým blahobytem. Viděl jsem  říšské kancléřství a dokonce východoněmecký Fridrichpalast. Měl jsem v Berlíně z toho všeho stísněný pocit , kolik zla tam komunisté napáchali. Dnes se tam lidé procházejí a vůbec jim nedochází , že před pár desetiletími je tam mohli komunisté beztrestně odstřelit jak zajíce. Ubytování bylo v hotelu Berlín , to už bylo znát třeba na vybavení hotelu, že nejsme na západě , ale v bývalém východním Berlíně. Ani za 25 let se ještě důsledky bývalé východní diktatury nepodařily srovnat. Dnešní etapa měřila 448 kilometrů.

15.5.pátek - po snídani v osm odjíždíme dobíjet k Technické univerzitě Cottbus. Tam mě překvapilo, že před budovou je asi 20 dobíjecích míst pro veřejnost. To bych chtěl u nás taky někdy zažít. Tam se asi o elektromobilitě jen nekecá , ale i něco dělá. Abych stihl polední setkání v Mělníku ,tak krátce nabíjím v Drážďanech a vjíždíme do České republiky. Protože kolegové z Německa a Holandska nepotřebují u sebe doma dálniční známky, ujal jsem se toho, že u nás jim dálniční známky zajistím. Na několika benzinkách okolo naší cesty jsem ovšem žádné známky nesehnal , prý se to pumpařům nevyplatí prodávat. Západní kolegové to fungování u nás sice moc nechápali , ale dojeli jsme až do Mělníka bez kontrol policie. Taky po cestě od hranic ho Mělníka pochopili, proč se v rozpisu počítá na délku asi 100 kilometrů 3 hodiny. Začaly omezení a objíždky. Protože byl plánovaný přejezd po ,,dálnici " na Slovensko, tak jsem místo prohlídky města běhal po Mělníku a sháněl kolegům ty známky. Nakonec jsem našel malou poštu a tam jich měli dost. U oběda se mě přátelé z Holandska ptali , jestli pořád máme dálnice tak dezolátní ,jako kdysi. Ujistil jsem je ,že už ne , že jsou ještě horší. Zasmáli se , ale určitě netušili co je čeká. Opozdili jsme se , protože Mělník se všem moc líbil. Pohled ze zámku na soutok Elbe a Moldau ještě nikdy neviděli. Na plánované setkání elektromobilů v Praze u Rodolfína jsme přijeli až odpoledne a protože nás tam pustili jen 10 elektromobilů , ostatní se rozprchli solo po Praze. Pořadatelé prý nepočítali s tak velikou účastí. Stáli jsme u Vltavy a pozorovali slunce , jak zapadá za horizont. To byl čas odjet na plánované ubytování do hotelu Michael. Tam jsem s několika kolegy přijel  5 minut před 22.00 . Urychleně jsem nám objednal večeři. Dali nám jen guláš a chleba. Provozní nám uctivě vysvětlil , že kuchař dělá jen do 22.00. Asi 20 kolegům , co přijeli chvíli po nás už jídlo neohřáli. Moje námitka , že jejich ohřátý guláš za více než 150 korun by jim kuchaře ještě na chvíli práce zaplatil ,neobstála. Jako řešení nabídli , že můžou telefonicky objednat a nechat dovézt jídlo odjinud , ale že to bude trvat přes hodinu. Protože přestal fungovat i připravený dobíjecí stojan , odešli zahraniční kolegové raději spát. České ručičky se daly do opravy stojanu , aby mohli někteří do rána dobít a mohli vůbec odjet. VÍTEJME DOMA!!!!  Ujeli jsme 406 kilometrů.

16.5.sobota - přestože někteří kolegové hlídali přes noc dobíjecí stojan a průběžně přehazovali dobíjení i jiným elektromobilům , já musel po cestě do Brna zastavit v Humpolci a dobíjet s pomalé zásuvky. Dvě hodiny relaxu na sluníčku mi neuškodily a dobíjení stačilo na dojezd do Troubska .Tam už byl připraven Tomáš Tinka a jeho firma Netdatacom. Bylo připraveno nejen rychledobíjení , ale i grilované maso a další občerstvení.Holanďané se mě ptali , jesti opravdu platíme dálniční známky za to hopsání po panelech , mysleli D1. Byli z naší země hodně zklamaní , ale grilování je nadchlo.Takové občerstvení nám na eTour zatím nikdo neudělal.Proletěli jsme Brnem a další připravené setkání bylo u Národního divadla v Bratislavě. Já tam přijel odpoledne ve čtyři , rychle dal nabíjet do jednoho ze dvou stojanů a šel se podívt na  podium s pěknými moderátorkami. U mikrofonu se střídali různí ,,potentáti a papaláši ". Velkohubě vykládali o tom , jak je nutné podporovat elektromobilitu a tak dále. Dobře se to poslouchalo , dokonce jsem i já dělal rozhovor do televize. Zlom ale nastal za okamžik. V 17.00 přišli technici , vypojili nám auta z dobíjení , stojany odvezli , zrušili podium a moderátorka nám řekla , že setkání bylo nahlášeno jen do 17.00. Podpora elektromobility skončila s úderem páté hodiny. Němci a Holandˇané zůstali bez elektriky. Ikdyž je Rakousko blízko, museli na cestu něco dobít. Ikdyž byla sobota , podařilo se mi v blízké továrně domluvit s vrátným a ten se svolením vedoucího umožnil aspoň pomalé dobíjení ze zásuvek.Kolegové dobili na cestu do Rakouska , tam už funguje dobíjení bez problémů a večer jsme se všichni setkali v  Arte Hotel v Kremsu. Snažil jsem se večer kolegům za Českou a Slovenskou republiku omluvit. Nechtěli o tom mluvit a naším zemím se prý budou dlouho vyhýbat. Holt nejsou zvyklí na naše poměry. Ujeli jsme 321 kilometrů.

17.5.neděle - Z Kremsu pokračujeme do Lince s krátkým dobíjením a další zastávka je v malém městečku Kirchdorf , na firmě Schletter. Majitel s českými kořeny, pan Urban se už 30 let zabývá montáží solárních systémů po celém světě a elektromobilisty nechává zdarma před firmou nabíjet. Dokonce stojí na jeho parkovišti u firmy několik dobíjecích stojanů. Do cíle v  Mnichově je to už  jen asi 50 kilometrů. Tato etapa měřila 383 kilometrů. Cílem této eTour 2015 bylo , že se jí za 9 dnů zůčastní 1 000 elektrovehiklů - EV. At´ už elektroauta , tříkolky ,dvojkolky, invalidní vozíky ,  elektropojízdný kufr se stupátky  u nádraží v Berlíně, ale i elektroskatebord jednoho malého kluka a malá dětská elektrotříkolka jiného. Všichni byli nafoceni s přiděleným unikátním číslem a zaneseni do evidence. Bohužel do splnění 1 000 účastníků chybělo asi 60 EV. Snad se ročníku 2016 podaří tuto hranici prolomit.

18.5. pondělí - po snídani v Mnichovském hotelu Park Inn vyrážím na cestu k domovu. První dobíjení probíhá v odzkoušeném Kirchdorfu. Další je v Simbachu u kostela, kde stojan chce k odemknutí bankovní kartu, ale nic se neplatí. Asi si dělají statistiky. V Simbachu jsou 3 dobíjecí místa , ale já jezdím na Kirchplatz. Je to pod stromy a v létě je tam příjemný stín. Jen 40 kilometrů daleko je městečko Pocking, nabíjí se u čerpací stanice Shell. Toalety a málý oběd a můžu pokračovat do 30 kilometrů vzdáleného Pasova. Tam  nabíjím u Nissanu. Odpoledne v pět přijíždím do Freyungu a u Sparkasy musím nabít maximum , abych překonal Šumavské kopce. Toto rychledobíjení je na mé dlouhé cestě poslední a bezplatné. Večer v osm už zastrkuji v Českých Budějovicích kabel z pomalého stojanu k dobíjení do auta. Nechci tady nocovat tak nabíjím jen 2 hodiny a předpokládám , že mi to bude stačit k dojezdu na další dobíjecí místo s noclehem , do Dačic nebo 10 kilometrů vzdálených Budiškovic . V Dačicích už jezdím na rezervu a nemůžu najít ten malý hotel , kde už jsem párkrát nocoval a dobíjel. Když ho před půlnocí najdu , je už na hotelu tma a nemůžu se tam dozvonit. Rozhodl jsem se zajet do 10 kilometrů vzdálených Budiškovic. O půlnoci , podle navigace 1,4 kilometrů před cílem mi auto už režimu želva v kopci a navíc v lese zastavilo. Stačilo mi asi 300 metrů na vrcholek kopce a pak bych sjel až k nabíjení. Smůla , tedˇ budu čekat , jestli někdo nepojede. Volal jsem na policii - pomáhat a chránit ! Mám si prý zavolat odtahovku. Přes operátory informací volané 2 různé odtahovky mi řekly, že by přijeli až z  Budějovic ,100 kilometrů vzdálených a můžou až ráno. Pak mi došlo , že už jsem doma, v Česku a tady se na ,, kein problem " nehraje.

19.5. úterý - od půlnoci podřimuju v sedadle a ve 3.40 ráno mě proberou světla projíždějícího auta. Vyskočil jsem a baterkou se mi podařilo na sebe upozornit. Auto projelo , ale pak zastavilo. Volal jsem na něho , že potřebuji do Budiškovic k ing. Danihelovi nabít auto. Otočil auto , přijel a řekl mi , že je to jeho soused a pomůže mi těch pár metrů s odtahem. Za deset minut jsem už nabíjel a v autě klidně usnul. Vzbudil jsem se před polednem , auto bylo dostatečně nabité a já s dobíjecími zastávkami v Troubsku , Vyškově a Valašském Meziříčí přijel v 18:30 domů.  Za těch 14 dnů jsem najel přes 5 tisíc kilometrů , poznal spousty pěkných míst a dobrých kamarádů. Těším se na další ročník eTour Evropa , který proběhne 29.4 až 8.5. 2016.       zdraví Milan z Ostravy

Zpět

Kontakt

Milan Rajchl 722 931 372

© 2016 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode