eRUDA Německo - okruh kolem Ammersee u Mnichova 27.- 28.9.2014

24.10.2014 11:30

V létě jsem přijal pozvání přátel z Německa , abych přijel na tamní sraz elektromobilů , který se konal 27. - 28.9.2014 kousek od Mnichova .Akce začínala v městečku Inning a. Ammersee a připravoval to Werner Hillebrand-Hansen se svými kolegy. Já jsem  na cestu vyrazil už ve středu ,protože to mám z Ostravy asi 800 kilometrů a nerad jezdím rychle. Taky se občas někde zapovídám u známých, tak abych měl časovou rezervu. Vyjel jsem tedy před sedmou hodinou ráno a před devátou jsem byl v Hulíně ,kde obvykle na Pilaně u firmy EVC dobíjím. Než jsme probrali politickou situaci a rozebrali , proč v čechách není zájem o elektroautobusy a jejich činnost směřuje hlavně na Slovensko , byl čas jít na oběd . Ikdyž to nesouvisí s elektromobilitou , tak musím zmínit ,že v arealu hulínské Pilany je jídelna , kde je veliký výběr jídel , extremně ochotný a příjemný personál a zřejmě státem dotované ceny jako v pražském parlamentu. Po obědě směřuju do Brna. V Troubsku je firma NetDataComm, s.r.o., která v naší rozvojové zemi jako asi jediná provozuje bezplatně rychledobíjení elektromobilů a podporuje tak rozvoj elektromobilismu u nás.. Škoda , že toto neumí ČEZ , obchodník s elektřinou. V Troubsku jsem prodiskutoval s jednatelem Tomášem Tinkou , jaké je u nás asi nejlepší elektroauto pro střední vrstvu obyvatel a mé auto bylo ,,fool". K cestě na západ jsem musel za Brnem objíždět několik dlouhodobých uzávěrek ,takže jsem navštívil Ivančice ,Moravský Krumlov i Dukovany. V Dukovanech má sice ČEZ ,,veřejný dobíjecí stojan " , ale když nejste u nich smluvně registrovaný , tak se bez přidělené kartičky k nabíjení nedostanete. Západní vyspělý svět toto řeší třeba mincovním automatem - bez všelijakých registrací a administrativních úkonů. Další dobíjecí zastávku jsem si naplánoval v Budiškovicích , kousek od Telče , kde má firmu další elektronadšenec ing. Zbyněk Daňhel . Toho sice víc baví jednomístné vrtulníky ,ale i tak si bylo po dobu nabíjení o čem povídat. Nabil jsem jen tolik ,abych dojel asi 60 kilometrů do Otína u Jindřichova Hradce. V Otíně jsem si předem domluvil penzion s možností dobíjení z běžné zásuvky na 220V. Do rána se auto bez problému dobije. Je večer , jdu spát a na tachometru mi přibylo 340 kilometrů. Dobrou noc.Ve čtvrtek ráno v 7:30 mám nabito na 130 kilometrů a jedu do 60 kilometrů vzdálené Nedabyle u Českých Budějovic. Tam 2 hodiny nabíjím ve firmě pana Patrika Němce , který se také zajímá o ekologické projekty , takže nabíjení nám utíká a v 10:30  odjíždím do Volar. Protože tam přijíždím v době oběda , využiju ochotu paní vedoucí restaurace U potůčku, která mi umožní nabíjení a v klidu si pochutnávám na pečeném koleni. Po dobu oběda dobíjím dostatek elektřiny ,abych překonal vrchy Šumavy a přes hraniční přejezd dojel do Německého Freyungu. Sem dojíždím ve14:00 a zbývá mi dojezd na 5 kilometrů. Tady to už znám , protože u místní ,,sparkase " jsem už zdarma rychledobíjení využil. Za 20 minut jsem si doplnil na 108 kilometrů a jedu prozkoumat možnost dobíjení do 13 kilometrů vzdáleného Rohrbachu. Je tady 6 dobíjecích míst , nabíjení nonstop a zdarma , jen si ve vedlejší čerpací stanici za kauci 20 euro půjčíte klíč. Eura vám po dobíjení vrátí. Nedobíjel jsem , protože Pasov není daleko a budu nabíjet z  Chademo u Nissanu , ulice Meranerstr.1 . Po 20 minutovém dobíjení odjíždím v 16:40 do 30 kilomertů vzdáleného městečka Pocking. Na ulici Fussingerstr.2 je čerpačka Shell a u ní nonstop a zdarma dobíjení na 230V. Tedy pomalé. Hodinku se zdržím se svačinkou , toaletou a nutnými zápisky. V 18 hodim mám doplněno na 90 kilometrů a odjíždím 40 kilometrů do mi už vyzkoušeného Simbachu. Na Kirchenplatzu 3 po mě chtěl posledně nabíjecí stojan Visa kartu k odemčení stojanu. Tehdy mi pomohl kolemjdoucí , tentokrát jsem připraven - kartu jsem si půjčil a vzal sebou z Česka. Nic se neplatí - karta je jen místo klíčku. Zbývá mi na 40 kilometrů a chci ještě dnes dojet do krásného městečka Wasserburg. To je asi 100 kilometrů daleko ,tak musím 4 hodiny nabíjet. V sedě jsem v autě usnul a když jsem se v půl jedenácté v noci  probral , bylo nabito do plna. Jedu tedy do autohaus Nissan Eiselfingerstr.4  Wasserburg. Přijíždím po půlnoci a protože je tady otevřeno přes týden jen do 18 hodin a v sobotu jen do 13 hodin , jdu na parkovišti spát. Tedy ustlat si v autě. Zbývá mi na 40 kilometrů a dnes jsem urazil 330 kilometrů. Ráno natankuju do plna.    Je ráno ,9 hodin a já se probouzím do slunečného dne. Nemůžu si pomoct ,ale ten vzduch je tady v Bavorsku úplně jiný ,než u nás v Ostravě. Řekl bych , že dokonce voní. Nabíjím jen 20 minut , protože město Grafing je jen 35 kilometrů daleko a dobití na 112 kilometrů mi bude stačit. Do Grafing přijíždím před jedenáctou a u místního potravinového obchodu REWE dostávám za vratnou kauci 10 euro klíč k dobíjecímu stojanu. Nabíjení je opět zdarma ,ale jen od pondělí do soboty od 7:00 do 20:00 hodin. V neděli od 8:00 do 17:00 hodin. Nabíjím a jdu si koupit něco k obědu. Do Mnichova je to asi 40 kilometrů ,takže se dlouho nezdržím. V okraji Mnichova jsem ve 13:10 a pokouším se u McDonaldu nabít. V Německu bývá u McDonaldu dobíjení taky zdarma ,ale tento stojan má bohužel poruchu. Tachograf ukazuje ,že mám ještě na 70 kilometrů , tak nic jiného nehledám a jedu na 35 kilometrů vzdálené místo srazu elektromobilů do Inning. Na setkání přijíždím v pátek ve 14 hodin a po registraci se domlouvám s bratrem Wernera a jdu se k němu domů vykoupat a umýt.  Vana je vana !  K večeru se už veliké parkoviště plní různými elektromobily a taky přijíždějí kolegové z Česka. Mají to z jižních Čech asi 500 kilometrů a se svými předělanými auty lehce zvládnou vzdálenost 500 kilometrů na jedno nabití , včetně malého Fiatka - malucha. Takže náš  tým bude reprezentovat česko se 4 elektromobily. Za tmy si usteleme svá auta a jdeme spát, protože ráno nás čeká prezentační jízda po městech okolo jezera Ammersee.  V sobotu ráno už je nás asi 100 elektrovozítek různých značek a tvarů a v 10:00 vyrážíme z Inningu do Diessenu a dále do Landsbergu. Celý okruh je dlouhý 78 kilometrů a v navštívených městech je připraveno dobíjení ,občerstvení a doprovodný program. Zbývá čas i na prohlídku města. Jak to ti soudruzi v Německu dělají , že je tady všude tak čisto a příjemně ??? Večer se vracíme na místo srazu a připravujeme se na výlet lodí s živou hudbou a spousty bavorských specialit. Večer je při jízdě lodí na horní palubě docela chladno a proto obdivuju místní chlapy , že tady poletují v krátkých kožených kraťasech. Jdu raději do podpalubí a ochutnávám místní speciality a taky si popovídat s místními nadšenci pro elektromobilitu. Zaujal mě jeden německý ,, kluk " , kterému se v roce 1944 na poslední chvíli  jako devítiletému podařilo s rodinou utéct z Jihlavy do americké zony na západě. Dnes má 79 let , asi o 30 let mladší a hodně milou přítelkyni ze Singapůru a s tou jezdí se svou elektrotříkolkou po Evropě a užívá si stáří. Měl štěstí , že se mu v roce 44 podařilo utéct. Kdyby tehdy neutekl , a přežil ruský vpád , neměl by dnes  elektrotříkolku , o 30 let mladší přítelkyni a místo cestování by ráno vstával do práce. Před půlnocí je vyhlášení nejlepších týmů a my dostali od organizátora Wernera Hillebrand-Hansena diplom za  2. místo !!!  Bohužel je třeba dodat , že kriteriem hodnocení nebyl vzhled posádek , ale třeba vzdálenost ,odkud tým přijel. A to nám hodně pomohlo. Po půlnoci se loď vrací na kotviště a my se rozcházíme ke svým domovům ( autům ). Ráno je připravená 92 kilometrů dlouhá trasa kolem jezera Starnbergesee , přes město Weilheim a Starnberg. Já se v neděli po nabíjení ve Weilheimu odděluju a ve 12:20 a mířím k domovu. Za 2 hodiny přijíždím do Wasserburgu a protože autosalon Nissan je v neděli zavřený dobíjím na Max-Emanuel platz 4. Tady je nabíjení na mincovní automat a navíc není rychlé. Je ale nonstop. Nabíjím a mám 3 hodiny času na prohlídku tohoto historického města. V 17:40 jsem nasypal do automatu 1,5 eura  a  zadávám do navigace město Simbach , kde jsem už před pár dny dobíjel. Nějak rychle se setmělo a cesta byla i nějak dlouhá. Do Simbachu jsem přijel ve 20:00  hodin a zbylo mi na 2 kilometry. Nabíjeci stojan jsem nenašel a v místmím bufetu jsem zjistil ,že jsem si do navigace zadal jiný Simbach. Na neděli večer dost blbá situace. Oslovil jsem první kolemdoucí starší pár a požádal je o radu , nebo pomoc. Pán mi nabídl , že asi 1 kilometr daleko bydlí a že můžu nabít u něho v garáži. Tam jsme ještě dojeli. U něho doma jsem si dal teplý čaj a občerstvení a domluvil se , že počkám v autě a až budu mít nabito na cestu do Pasova , tak pojedu dál. Souhlasil , peníze žádné nevzal , tak jsem sedl do auta a usnul. Vzbudil jsem se o půlnoci a viděl , že do Pasova mi nabití stačí. Odjíždím do Passau a ve 2 hodiny ráno zjištuji , že stanice u elektrárny je kvůli stavbě dočasně zrušena. Na další dobíjení do Rohrbachu potřebuju asi 30 kilometrů. Mám jen 25 , a jsou skoro 3 hodiny ráno. Přemlouvám obsluhu na Shellce ,aby mě nechali na hodinu v zásuvce dobít. To mi vyšlo a ve 4 hodiny ráno dojíždím se zbytkem 2 kilometrů do Rohrnbachu k dobíječce. Tady to znám , je tady 6 dobíjecích míst naproti benzinky u imbizu. V nonstop benzince půjčí klíč za vratnou kauci 20 euro. Nabíjení je zdarma. K rychledobíjení ve Freyungu je to 15 kilometrů , takže se nechci dlouho zdržet. V 5 ráno mám na 28 kilometrů a mělo by to stačit. Dostal jsem se do objížděk a do kopců , takže 15 kilometrů jsem jel asi 40 minut. Před rychlonabíječkou jsem měl zůstatek na 2 kilometry. Je pondělí a blíží se 6 hodina ranní. Protože u Sparkasse ve Frayungu je rychledobíjení ,tak jsem už v 7 hodin byl na cestě ,abych překonal kopce Šumavy a přes přechod Strážný pomalu sjížděl k Českým Budějovicím ,do obce Nedabyle , kde jsem už  u pana Němce párkrát v garáži dobíjel. I tentokrát jsem od 9 hodin do 13 odpoledne využil jeho pomoci a auto dobil na 100 kilometrů. Po cestě míjím krásný zámek v Českém Rudolci , když přijedu blíž , vidím , že je to ruina a nechápu , ,,kde udělali soudruzi chybu ". Další dobíjení je od 15 hodiny do 19.30 v Budiškovicích u ing.Daňhela , kde jsem se na dílenské šatně vykoupal a dokonce i prospal.Ještě za světla jsem vyrazil do asi 100 kilometrů vzdáleného Troubska , k rychlonabíječce.Půlhodinové dobíjení mi stačilo ,abych o půlnoci dorazil do Hulína , kde je dobíjení pomalé a kde vždycky v autě přespávám. Probral jsem se ráno v 7 hodin a to už byly baterie dost plné ,abych posledních asi 110 kilometrů k domovu dojel. Po cestě jsem se stavil na jedné ,,benzínce " na snídani. Na dotaz , zda by neměli do budoucna zájem o rychledobíjecí stojan pro elektromobily jsem dostal jednoznačnou a zamítavou odpověď. Za jedno nabití auta do plna by byl obrat jen asi 30 - 50 korun - takže minimální zisk a s elektřinou se nedá kšeftovat tak jako s naftou. Je s podivem , že na Slovensku je vybudovaná síť veřejných rychledobíjecích stanic a funguje už druhý rok zadarmo . Kolem poledne přijíždím k domovu a u oběda se podívám na zprávy , co se u nás za týden mého  zahraničního  cestování  zase rozkradlo a na co zase nemáme peníze. Vítej v České republice , jsem zase zpátky nohama na zemi !!!     Milan

Zpět